Skip to main content Skip to search

Archives for Články

Zimní rituály

Máte rádi rituály? Rituály mohou být záležitostí čistě individuální, ale ve svém důsledku věcí návykovou. Takže buďto je máte rádi, nebo nikoliv. V případě, že nikoliv, stáváte se v životě často nedobrovolným rukojmím v určitých ročních obdobích. A s větší či menší nevolí čelíte strhujícím davovým, společenským tradicím. Na Velikonoce s nechutí barvíte vajíčka a necháte se v rámci společenského veselí nedobrovolně seřezat pomlázkou. Nebo na Vánoce trávíte večery u mísy těsta a lepíte linecká kolečka, která pak raději rozdáte, aby vám doma nepřipomínala ten ztracený čas u kuchyňské trouby. Rozhodně chápu, že společenské rituály nemusíme všichni prožívat stejně nadšeně.

V případě, že patříte do skupiny milovníků rituálů, rozhodně právě nadchází období pro vás jedno z nejkouzelnějších. Naši lásku k velkým či malým osobním rituálům do nás zanesly již v dětství naši rodiče. Například u nás doma se z běžné úklidové neděle s prvním adventním dnem, stává malý svátek. Již od soumraku, který se v zimě vkrádá od čtvrté hodiny odpolední, padne nostalgická atmosféra. Možná se dá říci, že i práce, vždy přesně načasovaná a pravidelná, může být rituálem. A tak je rituálem našeho syna, nosit navečer dřevo na topení. Hořící a praskající oheň v krbu svede rodinu k jeho teplu na gauč. Dcera miluje čaj a tak vaří do konvičky pro všechny. Z kuchyně se nese typická vůně skořice a jablka a kouří se z šálků. Na stůl umisťuji pečlivě nazdobený věnec a zapaluji na něm první adventní svíčku. Zhasnu velká světla, ztlumím jas lampičky a nechám vyniknout pouze zlatavá, mihotavá světla z krbu. Malý plamínek dominuje středu pokoje a poutá pozornost. Ladí naše myšlenky a možná je i pojí. V tu chvíli se dostavuje melancholie a také povolený „zevling“, ten krásný pocit nicnedělání.

Netrvá dlouho a přichází 4. 12. svátek všech Barborek. Již tradičně myslím na mou milou švagrovou, ale mým pravidelným rituálem je, že jí přes den popřát zapomenu a doháním to večer. „No, nebyl čas“, omlouvám sebe a svůj nechtěný zlozvyk. Ale díky tomu ještě večer běžím na zahradu a trhám pár větviček z naší třešně. Větvičkám se říká barborky a jejich trhání 20 dnů před Štědrým dnem a dávání doma do vázy, je starý lidový adventní zvyk. Pěkně rozkvetlé barborky o Vánocích symbolizují nejen příchod nového světla, ale připomínají nám i právě proběhnuvší zimní slunovrat. Také to může znamenat, že se dívka, která barborku měla ve váze do roka a do dne vdá. Naše dcera má ještě na vdavky čas, je jí 14 roků, ale neboť jsme jí dali jméno Simona, slaví o adventu svůj svátek.

Stalo se velmi milou tradicí, že se na svůj svátek mění na jeden den v anděla. Jezdíme tradičně na Úštěk u Litoměřic k našim přátelům, kde se konají překrásné vánoční jarmarky. V tento adventní jarmareční večer létají z místního kostela na náměstí andělé. Nádherný tradiční zvyk, na jehož ztvárnění se sjíždějí dívat tisíce lidí z celého okolí. Tři dívky v bílých šatech, s andělskými křídly, rozpuštěnými dlouhými vlasy a hvězdou na čele, slétají z nejvyšší věže kostela. Ukotveny na důmyslné konstrukci letí nad náměstím. Andílci slétají za zvuku dojemné vánoční skladby, znějící vzduchem a vzbuzující husí kůži a jímavě působící na všechny účastníky, především pak na děti. V rámci překrásné vánoční atmosféry jarmarku zde lidé prodávají vánoční koláče, vídeňské štoly, vánočky, adventní věnce a snítky jmelí, jež si pak lidé mezi sebou věnují z lásky a s přáním zdraví a štěstí do následujícího roku. Na Štědrý večer pak pod větvičkou jmelí líbají své milované, aby pocit lásky po další rok nevyprchal. Našim štědrovečerním rituálem se stalo, že těsně před večeří popřeje hlava rodiny všem svým milovaným u stolu. Rituál nad štědrovečerní večeří s přejícími slovy, vytvoří silnou a příjemnou atmosféru večera, která nás všechny pojí a v níž se v našich dětech rodí nová láska k rituálům a tím i ke kořenům rodiny.

Read more

ČasOpis ALLfest 2018

ČasOpis ALLfest 2018 již ONLINE!
Společná tvorba, inspirativní rozhovory s osobnostmi ALLfestu 2018 k aktuálnímu tématu – Naplněný osobní a pracovní život.

Read more

Pohled do zrcadla trochu jinak

Kdo by neznal svou tvář a vzhled v odraze zrcadla. A přece není každý den stejný. Někdy jsou dny,kdy sami se sebou nejsme spokojeni. Bledé tváře a unavený pohled. Jindy se umíme upravit, vylepšit, nazdobit a hned je pohled na sebe radostnější. V zrcadle vidíme své fyzické kvality a rezervy, umíme je podceňovat i přeceňovat a stejně tak je dokáží na nás vidět a hodnotit i druzí. Naše fyzické tělo je ale vždy odrazem naší osobnosti. Osobnosti, která se celý život vyvíjí a roste jak fyzicky, tak psychicky a také duševně. Každá osobnost se vyvíjí jinak, jsme si hodně podobní, přitom v mnohém rozdílní, zkrátka každý jsme jiný typ.

„Ach jo“, povzdechne si 15-ti letá dívka při pohledu na sebe. V hlavě má mnoho přání i strachů. Chce být milována, přijímána, chce být úspěšná, touží po kráse a sebevědomí. Jak toho všeho dosáhne?

Věřím, že cesta je nelehká. Každá cesta k cíli potřebuje navigaci, jinak je život odkázán na pokus a omyl.

Jediným naším vnitřním kompasem je naše osobní strategie života, kterou všichni již od dětství v sobě tvoříme a neseme si jí sebou celý život, bohužel ale na nevědomé úrovni. Člověk se narodí s jistými přednastavenými dispozicemi. Následně od dětství prochází procesem výchovy, kdy si sebevědomí tvoří z prostředí, kde je více či méně přijímán, cítí se více či méně úspěšný a hodnotný. Pro dosažení lásky a vnitřního pocitu spokojenosti si proto vytvoří ve svém psychologickém systému určitou strategii. Chceme být milovaní a přijímaní? Jak toho dosáhnout? Tak tedy, zkusím být hodný a neodmlouvat. Nebo jinak, musím pomáhat druhým. Nebo ještě jinak, musím vždy vyhrávat a být nejlepší. Nefunguje to? Tak musím být tvrdý a vše si umět silou vydupat. Když ani tudy cesta nevede, je lepší být sám, uzavřít se a spolehnout se jen na sebe. Také mohu docílit pocitu, že svět je velmi tvrdý a přijmu, že ustupovat je normální. Nebo jinak, rozhodnu se nepodvolit se, volím svobodu a silnou potřebu volnosti, nenechám si diktovat. Tak, tohle se ti milá dívko stalo. Pověz, kterou strategii jsi vybrala ty? A víš teď jak s ní budeš po celý život zacházet? Zoufalství není na místě, ono se to stalo nám všem a je to vážení dobrá zpráva. Máme strategii života, jsme tedy jedineční, jsme každý dokonalý a báječný, jen to prosím vědět a umět používat. Neboť v průběhu života, kdy se vyloupneme z dětství a kráčíme již různými etapami dospělosti, není možné ve své strategii ustrnout a nerozvíjet jí. Ona chce růst, a rozvíjet se s námi, má velikou schopnost změny, stejně tak, jako naše tělo.

Psychologové tvrdí, že svou povahu nikdo změnit nemůže. To je pravda. Ale naše osobní strategie, můžete jí nazývat i moje já, moje já se potřebuje vyvíjet, nechce se měnit v někoho jiného. To ostatní říkají, „Buď jako Anička, ta se dobře učí a neodmlouvá.“ Nebo, „Proč nejsi jako bratr, podívej, jak je úspěšný“. „Chci, abys byl hodný, jako ostatní děti! “ Proč nechceš být jako otec, lékařem?“ Aha. Tak toto je přátelé také potřeba změny, ale asi ne vaše. Je to cizí potřeba a požaduje po vás, abyste byli někým jiným, nežli jste. Abyste byli cizí si sami sobě. Ale v tom vývoj osobní strategie vůbec nespočívá. Rozvoj osobní strategie cílí pouze na vaše vrozené a také následně vytvořené schopnosti, vaše individuální potřeby, možnosti a vaše touhy. Tak tedy, jak na to. Způsob určení typu není astrologického nebo numerologického charakteru. Spočívá v mnoha aspektech a nejlépe jej určíte s profesionálem na osobnostní rozvoj. Je to komplex psychických a fyzických projevů, spočívá nejenom v dotazníku, ale především v osobní konzultaci s klientem. Projevují se v ní i stresové faktory etap života a vyplývá z ní také rozvojová fáze osobnosti. Pro určení se také definuje, zda osobnost pracuje s energií břicha, srdce nebo hlavy. To je při naší cestě k rozvoji také velmi důležité. Každá strategie osobnosti – „typ“, má pak osobní repertoár kladně rozvojových a záporně stresových povahových vlastností, se kterými může dle své svobodné vůle zacházet. Vytváří si tak svoje životní radosti a starosti.

Osobnost s nastavenou sebereflexí ke svému typu, vědomě chápe potřeby svoje, ale i druhých. Vnímá jejich rozdílnost a rovnocennou důležitost. Je skutečným pozorovatelem přítomného okamžiku, ve kterém se manifestuje hra různých povah. Zvědoměním si svého typu člověk skutečně prozře a pochopí své jednání. Nesrovnává jej s ostatními, nemusí si připadat horší a ani se nepovyšuje. Nemá následně potřebu kompenzovat si své slabosti, neboť žádné skutečné slabosti nemá, vidí pojednou mnohem více možností. Díky tomu si nevytváří ani výčitky, protože se proti druhým a zároveň ani proti sobě nedopouští žádných křivd a násilí. Není totiž horších ani lepších mezi námi. Jsou jen lidé vědomi a tím schopni rozvíjet svou lidskou zralost a lidé nevědomí. A tím vzniká možná cesta. Cesta od: „Nevědomé – neschopnosti změny“. K: „Vědomé – neschopnosti změny“. Až k: “Vědomé – schopnosti změny“ a osobního rozvoje. Schopnost naší změny a osobního růstu může začínat u zrcadla. Ale hlavně začíná pohledem. Pohledem na sebe, do sebe a přáním být v souladu sám se sebou.

Malý test osobnosti:

  1. Představte si, že jste se svými kolegy nebo přáteli zataženi do náročné diskuse. Odcházíte z hovoru vyčerpáni a spontánně nejčastěji pronášíte jednu z těchto vět:
    1. Tohle budu ještě dlouho trávit.
    2. Tohle hned tak nerozdýchám.
    3. To mi fakt hlava nebere.
  2. Po náročném dni nebo úkolu vás nejčastěji:
    1. Bolí břicho, máte žaludeční potíže.
    2. Těžko se vám dýchá, míváte kašel. Vzdycháte.
    3. Bolí hlava nebo oblast očí.
  3. Máte před sebou skutečnou osobní výzvu, bojíte se nebo naopak velmi těšíte. Kde v těle máte nejsilnější pocit?
    1. Kručí mi v břiše, nebo mám naopak v žaludku chvění a motýlí křídla.
    2. Buší mi srdce a rychle dýchám.
    3. Nemám výrazný pocit, přemýšlím nad tím, co se stane.
  4. Co nejčastěji uděláte pod velkým tlakem, který na vás někdo vyvine?
    1. Dostanu vztek a rázně se ohradím slovy i gesty.
    2. Je mi smutno až do pláče, uteču nebo se odvrátím v slzách.
    3. Ustrnu a přemýšlím, jaké řešení zvolím a co nejrozumnějšího v dané chvíli udělám.
  5. Dostanete nečekaně lákavou nabídku, ale musíte se okamžitě rozhodnout. Jak se zachováte?
    1. Mám chuť to zkusit.
    2. Jsem nadšená/ný, cítím velké emoce a radost a okamžitě souhlasím.
    3. Musím dostat opravdu nějaký čas se rozumně rozhodnout.

Pakliže vaše odpovědi byli nejčastěji:

  1. Jste člověk břicha.
    Vaše energie, emoce a hnací motor se z největší části nachází v břiše. Vaše energetické palivo pro životní akci je fyzická síla, vztek, hněv, respekt, přesvědčení, cíle, řád, moc.
  2. Jste člověk srdce.
    Vaše energie, emoce a hnací motor se z největší části nachází v srdci. Vaše impulsy k aktivitě udávají pocity a city, vztahy, výjimečnost, nadšení, dramata, pýcha, závist, výkon, úspěch.
  3. Jste člověk hlavy.
    Vaše energie, emoce a hnací motor se z největší části nachází v hlavě. Váš podnět k aktivitě je strach, zvědavost, racionalizace, vizualizace, informace, zisk, samostatnost, svoboda.

Autor: Eva Tesařová

Read more