Skip to main content Skip to search

Archives for Články

Štěstí

Potřeba štěstí

K narozeninám, k svátku či do nového roku si lidé přejí hodně zdraví a hodně štěstí. Co přesně se tímto přáním ale myslí? Znám mnoho zdravých lidí, kteří ale nejsou vůbec šťastní. A znám příběhy nemocných, kteří v transformaci nemoci vyšli zpět do života obohaceni ne o peníze, ale o štěstí, že žijí. 

„Člověk nemůže být šťastný, pokud nežije moudře, krásně a spravedlivě“. Takto vyjádřil svou definici štěstí řecký filozof Epikuros. Štěstí je základní hodnotou a představou, kterou hledá každý člověk. Je ale zřejmé, že není totéž „mít štěstí“ a „být šťastný“.

Mít štěstí je pro mnoho lidí otázkou pouhé náhody. Myslí si, že vyhrát v loterii nebo hazardu nezávisí na ničem jiném, nežli na náhodné štěstěně. Další lidé, které zase život potrápil nemocí nebo úrazem, jsou mnohdy také přesvědčeni, že i zdraví, práce nebo vztahy závisí na náhodě, tedy na vlivu vnějším. A pokud je štěstí někde venku, je to pro někoho výzvou, jít ho tam hledat. A tak potkáváte na ulicích lidi, kteří se evidentně pokoušejí hledat štěstí například v obchodech. Snaží si jej koupit, neboť štěstí vypadá, že je skryté v reklamním úsměvu krásné modelky. Možná je jeho sladkost v přeplněném nákupním košíku, možná se jeho síla ukrývá v motorech luxusních vozů, možná je jeho kouzelná moc ukryta v lahvičkách s parfémy. Největší honba za fata morgánou vytvářející iluzi štěstí bývá ale bez pochyby ve chvíli, kdy na trh přichází nový typ mobilního aparátu.

Háček v trvalosti štěstí, které lidé hledají v rafinovaně přichystaném pozlátku světa, je ovšem v tom, že je závislé na trvalosti věcí, s nimiž fenomén spojují. Pokud štěstí závisí na výborném zdraví, na hmotných věcech, na penězích, na prestiži, bude trvat jen chvíli. Pokud ale závisí na lásce, je postaveno na úsilí a pokoře a je spojeno s dualitou prožitého protikladu, může v nás trvale zakotvit. Nejkrásnější chvíle v našem životě přicházejí většinou poté, co jsme o něco usilovali. Někdy také, když jsme museli překonávat nástrahy nebo utrpení.

Každý sportovec ví, jak chutná vítězství z naprostého nasazení téměř na dně sil. Každý nemocný prožil kus štěstí, když se znovu postavil na nohy z nemocničního lůžka. Každý, kdo měl někdy velké přání a sen, pro který prošlapal boty a desetkrát musel sáhnout pro dávku víry v sebe samého ví, jak chutná štěstí, když je spojeno s jeho četnými prožitými protiklady. Pak přichází ne ono „nalezení štěstí“, ale pocit “být šťastný“. Nejhezčí moment a pocit štěstí se tedy neukrývá někde mimo nás, ale v nás samých a to ze směsice všech ingrediencí pocitů. Samoty a sdílení, bolesti a úlevy, prohry a výhry, ztráty a z nálezu, nemoci a uzdravení i mládí a stáří. V nás všech se mísí každý den koktejl všech možných prožitků, na konci kterých by měla být báječná harmonie zážitků, vyvolávající v nás pocit štěstí, že jsme je mohli prožít.

Dokonce přátelé a známí by nás mohli chválit a příznivě nás povzbuzovat slovy “To je báječné, že se ti po cestě do práce rozbilo auto. Dostal jsi tím možnost změny. Dneska jsi kráčel pěšky a zítra, zítra již budeš opět šťastný, že je tvé auto v pořádku.“ Nebo: “ To máš ale báječný zážitek, že Ti praskl doma bojler. Zapomněl jsi při tom jistě na všechny malé starosti v práci a ještě jsi měl jedinečnou příležitost koupit kytku sousedce za to, že jí kapala voda ze stropu do polévky“. Zítra budeš mít vymalovaný byt a nový, prožitkem silnější vztah se sousedy“… Usmíváte se? No jistě, tak to být úplně nemusí. Ale to vše, jestli naše dny budou nebo nebudou šťastné a jak je posoudíme a prožijeme, záleží jen a jen na nás.

Pokud tedy shrneme proces hledání velkého životního štěstí, můžeme říci, že cesta za ním je posetá malými kousky štěstíček z věcí, které děláme dobře. A také z malých kousků bolestí a nezdarů, které úplně dobře neděláme, ale můžeme si z nich vzít velkou zkušenost pro příští porovnatelnost okamžiků. Potom je tedy náš život složený z pestré, ale vyvážené mozaiky prožitků, jako reliéf stěny, o kterou se můžeme kdykoliv opřít. A pokud se má člověk o co v životě opřít, je jisté, že již tímto svého štěstí dosáhl.

Eva Tesařová

Read more
typologická klíčenka

Typologická klíčenka

„Kolik klíčů máš, tolikrát jsi člověkem“. Tato volná parafráze známého pořekadla, nám pomůže v následující lehce materialistické typologii.

O člověku mnohé prozrazují jeho osobní věci. Klíče rozhodně k velmi osobním věcem patří. Jistě, jejich běžný tvar a velikost nejsou příliš rozmanité a více méně jsou dány výrobcem. Co je ale zcela v režii majitele, je velikost svazků klíčů, jež u sebe nosíme. Dále různé ozdůbky a talismany, které k nim vážeme a barevnost, kterou volíme.

Někdy se můžete na parkovišti dočkat nečekané události. A to, když u otevírání automobilu vypadne z dámské kabelky houf žlutých housátek. Pochopitelně – plyšových. Účelem je to, že roztomilá stvoření střeží několik klíčů, přichycených k nim na kroužku. Majitelka luxusního vozu, by totiž ve své taktéž luxusní obrovské kabelce bez plyšové kachní rodinky svoje klíče možná ani nenašla.

Stejně tak si můžete vyhlédnout například urostlého muže, již z dálky řinčícího železným nářadím, kráčejícího ke svému „vytuněnému“ vozu. Nakonec  nepůjde o hodinového manžela s kutilským kufříkem. Nýbrž a to o světáka, jež má na býčím řetězu připevněny klíče od vozu zároveň s otvíráky na láhve, imbusy, s nožem na medvěda a možná tam má ještě kleště.

Lidé se ale podle typologií nedělí jen na muže a ženy, ale také na malé, velké, tlusté a tenké, veselé a utrápené. A tak se pojďme podívat i na další rozmanité klíčenky.

Typ jedna – perfekcionista: Tak především, klíče pana perfekcionisty budou označeny barevnými kroužky, neboť na prvním místě jde o jejich praktičnost a účelovost. Zapomeňte zde na špinavé a bezúčelné přívěšky. Rozhodně by majiteli také vadily svou objemností v kapse. Nepostradatelnou součástí ale jistě bude přívěšek s kolečkem k nákupnímu košíku nebo malou nenápadnou baterkou. S tímto majitelem klíčů se totiž nikde neztratíte.

Typ dvě – pomocník: Svazek klíčů pana pomocníka bude pravděpodobně velmi veliký. Budou zde klíče nejen od jeho bytu a kanceláře, ale také od brány firmy, neboť velmi často chodí do práce první a poslední odchází. Bude mít také klíče od bytu rodičů, kam občas zanese nákup nebo přijde poklidit. Podivíte se se mnou, ale najdete u něj pravděpodobně také klíče od sousedů, jimž krmí občas psa a sem tam také králíky. Jako jediný přívěšek u této početné klíčové rodiny může být malý anděl. Neboť i pomocník potřebuje někdy pomocníka.

Typ tři – herec: Pan herec nemá většinou velké svazky klíčů neb má klíče rozděleny. Jeden svazek obyčejný, k bytu a kanceláři. A jeden neobyčejný. U neobyčejného svazku dominuje klíč od vozu s jeho velkým, zlatým, výrazným znakem, prozrazujícím sílu, značku a hlavně cenu osobního vozu majitele. To by samo o sobě jako herecký výkon možná stačilo, ale někteří zabodují ještě více. Jako přívěšek ke klíči od luxusního vozu zvolí talisman v podobě kovové sošky Krista z Rio de Janeira nebo malého Budhu z pravé slonoviny.

Typ čtyři – romantik: Romantická klíčenka nesmí postrádat nepostradatelné mazlíčky a uzlíčky. Bez ohledu na to, kolik klíčů majitelka vlastně potřebuje a zda je všechny využije, je důležité, zda některý z klíčů nenese známky nostalgické minulosti, horkých dnů nebo kouzelných večerů. Romantickou klíčenku zdobí bezpodmínečně dva nebo tři medvídci, růžová moderní bambulka, žluté Sluníčko a samozřejmě zvoneček pro štěstí na červené šňůrce, jak radí moudré a mystické feng shui.

Typ pět – pozorovatel: Co byste čekali za specifikum od pana Pozorovatele? Váháte? Dobře děláte. Nečekejte skoro nic. Kdo rád pozoruje a zkoumá druhé, paradoxně nechce být sám pozorován. A tak nečekejte žádné výraznosti. Obyčejné, spíše skromné kroužky s několika málo klíči. Vždyť na co ukazovat druhým, jaké mám auto, zda mám dva, tři byty nebo jen garsonku. Kdyby bylo rozhodnutí pouze na majiteli, nenosil by klíče možná raději žádné. Vždyť technika je již tak vyspělá, že dnes můžete otevírat díky čidlu i kartou nebo otiskem prstu.

Typ šest – opatrný bojínek: Klíčenka pana Bojínka bude také poměrně skromná a praktická. Několik málo klíčů, které se používají zcela pravidelně. Rozlišené velikostí nebo barevností, ale především s pečlivostí seřazené a vždy uložené na stejném místě. Pozor, specifikum pana Bojínka je, že všechny klíče mají bratříčky. Doma leží dvojčata klíčů od kanceláře, no a v kanceláři kopie klíčů od domova. Následné kopie kopií vlastní také nadšeně zbytek rodiny. Hlavní svazek klíčů může zdobit například přívěšek od věrného přítele nebo jiná strážná bytost.

Typ sedm – optimista: optimista je veselá a společenská povaha. S jeho pozitivním přístupem, je mu vlastně srdečně jedno kolik klíčů nosí a zda má vždy všechny potřebné u sebe. Věří totiž, že tam kam obvykle míří, bude vždy někdo, kdo mu otevře. V kanceláři má přátele, na které se spoléhá, no a doma je přeci taky vždycky někdo. Snad jen to auto se samo bez klíče asi nerozjede a tak se v kapse alespoň jeden, dva klíčky nakonec najdou. Ke klíčům rád přidává i malé darované přívěšky. Ty ale nevydrží dlouho, brzy je totiž ze svazku vesele ztrácí.

Typ osm – šéf: Šéfovská klíčenka pravděpodobně nebude malá a skromná. Potřeba moci vede tohoto majitele klíčů k možnosti chránit a mít věci pravidelně pod kontrolou. Proto vlastní klíče nejen od všech kanceláří, bytů, sklepů, půd, aut a garáží, vlastnil by rád i klíče k lidské mysli. Klíče má často v jednom svazku pospolu. Jejich počet a velikost svazku dává majiteli pocit moci a proto je důležité občas si s nimi i zařinčet. K velikému počtu klíčů rád přidá i dlouhý řetěz nebo šňůru, dále také kovové přívěšky jako otvírák nebo nůž. Jeho svazek klíčů se tak díky počtu, velikosti a váze, stává v očích druhých skutečnou zbraní.

Klíče pro nás všechny mají tak trochu osobní magickou moc, neboť skrývají dvojsmyslný význam. Vždy nám totiž otevírají to, jež bylo uzamčeno.

Eva Tesařová

Read more
životní rovnováha

Životní rovnováha

Téma životní rovnováhy je tématem doby. Mnoho odborníků definuje rovnováhu, jako stoličku o čtyřech základních opěrných bodech, z nichž základními uvádí: zdraví, práci, osobní život a své já. Představte si tuto stoličku a řekněte, která opěrná noha je pro vás nejsilnější? Zdraví? Práce? Osobní život? A co když je to „Já“? Já, jako člověk moudrý, zralý a zodpovědný ke všem vyjmenovaným oblastem. Ale co když je mé „já“ nemocné, nezralé a nerozhodné. Co udělá „já“ ve všech ostatních oblastech? Jak vytvoří plnohodnotný osobní a úspěšný pracovní život? Ano, životní rovnováha začíná vždy u mého „Já“, u sebe.

Mé „Já“ je podstata všeho a ta podstata je vrtkavá záležitost, s životem se stále mění. Snažíte se a snažíte a na vašem životním startu je z vás výborný student. Zvládat školu, náročné rodiče, zájmové kroužky nebo brigády, dá jednomu zabrat. Ale hurá, zvládáte to a tak to vypadá, že to v životě půjde stejně i dál. Jenže škola končí a je tu práce, vztah a založíte rodinu. Povinnost rodičovská balancuje na časové hraně s povinností pracovní, rozvíjející se profesní kariérou a kde že jsou vaše koníčky a volný čas. Ale znovu hledáte a nacházíte rovnováhu. Již jste utržili první nebo druhé životní šrámy a zkušenosti a tak tu pojednou, na prahu čtyřicítky, bilancujete určitou etapu života. Vyšla, nevyšla, co všechno ztratilo balanc a proč. Děláte selekci, hledáte nové noty nebo postoj, jak jít dál. A jdete, kráčíte a váš fyzický i psychický postoj velmi vypovídá o životních cestách, které máte za sebou. Příliš mnoho práce? Příliš mnoho rodičovských povinností? Nebo jiného příliš mnoho? A čeho bylo málo? Času nebo rozumu narovnat to dřív? Vstupujete do další etapy a ta se jmenuje: „Zase sami“. Děti odešly do světa, práce skončila a je tu čas. Ten uličník, kterého celý život nebylo dost. Jak ho nyní využijete? A znovu život pokládá otázku k rovnováze. Vše je ale stále v rozhodnutí mého „já“.

Tedy, životní rovnováha není o oblastech života, ale o mých postojích v různých oblastech, kde jsem já stále přítomen se svým vědomím rozhodováním. Se svou rovnováhou k zodpovědnosti, seberealizace v jakémkoliv věku, radosti v jakémkoliv věku a zdraví, které je vždy mou fyzickou součástí.

Eva Tesařová

Read more

Zimní rituály

Máte rádi rituály? Rituály mohou být záležitostí čistě individuální, ale ve svém důsledku věcí návykovou. Takže buďto je máte rádi, nebo nikoliv. V případě, že nikoliv, stáváte se v životě často nedobrovolným rukojmím v určitých ročních obdobích. A s větší či menší nevolí čelíte strhujícím davovým, společenským tradicím. Na Velikonoce s nechutí barvíte vajíčka a necháte se v rámci společenského veselí nedobrovolně seřezat pomlázkou. Nebo na Vánoce trávíte večery u mísy těsta a lepíte linecká kolečka, která pak raději rozdáte, aby vám doma nepřipomínala ten ztracený čas u kuchyňské trouby. Rozhodně chápu, že společenské rituály nemusíme všichni prožívat stejně nadšeně.

V případě, že patříte do skupiny milovníků rituálů, rozhodně právě nadchází období pro vás jedno z nejkouzelnějších. Naši lásku k velkým či malým osobním rituálům do nás zanesly již v dětství naši rodiče. Například u nás doma se z běžné úklidové neděle s prvním adventním dnem, stává malý svátek. Již od soumraku, který se v zimě vkrádá od čtvrté hodiny odpolední, padne nostalgická atmosféra. Možná se dá říci, že i práce, vždy přesně načasovaná a pravidelná, může být rituálem. A tak je rituálem našeho syna, nosit navečer dřevo na topení. Hořící a praskající oheň v krbu svede rodinu k jeho teplu na gauč. Dcera miluje čaj a tak vaří do konvičky pro všechny. Z kuchyně se nese typická vůně skořice a jablka a kouří se z šálků. Na stůl umisťuji pečlivě nazdobený věnec a zapaluji na něm první adventní svíčku. Zhasnu velká světla, ztlumím jas lampičky a nechám vyniknout pouze zlatavá, mihotavá světla z krbu. Malý plamínek dominuje středu pokoje a poutá pozornost. Ladí naše myšlenky a možná je i pojí. V tu chvíli se dostavuje melancholie a také povolený „zevling“, ten krásný pocit nicnedělání.

Netrvá dlouho a přichází 4. 12. svátek všech Barborek. Již tradičně myslím na mou milou švagrovou, ale mým pravidelným rituálem je, že jí přes den popřát zapomenu a doháním to večer. „No, nebyl čas“, omlouvám sebe a svůj nechtěný zlozvyk. Ale díky tomu ještě večer běžím na zahradu a trhám pár větviček z naší třešně. Větvičkám se říká barborky a jejich trhání 20 dnů před Štědrým dnem a dávání doma do vázy, je starý lidový adventní zvyk. Pěkně rozkvetlé barborky o Vánocích symbolizují nejen příchod nového světla, ale připomínají nám i právě proběhnuvší zimní slunovrat. Také to může znamenat, že se dívka, která barborku měla ve váze do roka a do dne vdá. Naše dcera má ještě na vdavky čas, je jí 14 roků, ale neboť jsme jí dali jméno Simona, slaví o adventu svůj svátek.

Stalo se velmi milou tradicí, že se na svůj svátek mění na jeden den v anděla. Jezdíme tradičně na Úštěk u Litoměřic k našim přátelům, kde se konají překrásné vánoční jarmarky. V tento adventní jarmareční večer létají z místního kostela na náměstí andělé. Nádherný tradiční zvyk, na jehož ztvárnění se sjíždějí dívat tisíce lidí z celého okolí. Tři dívky v bílých šatech, s andělskými křídly, rozpuštěnými dlouhými vlasy a hvězdou na čele, slétají z nejvyšší věže kostela. Ukotveny na důmyslné konstrukci letí nad náměstím. Andílci slétají za zvuku dojemné vánoční skladby, znějící vzduchem a vzbuzující husí kůži a jímavě působící na všechny účastníky, především pak na děti. V rámci překrásné vánoční atmosféry jarmarku zde lidé prodávají vánoční koláče, vídeňské štoly, vánočky, adventní věnce a snítky jmelí, jež si pak lidé mezi sebou věnují z lásky a s přáním zdraví a štěstí do následujícího roku. Na Štědrý večer pak pod větvičkou jmelí líbají své milované, aby pocit lásky po další rok nevyprchal. Našim štědrovečerním rituálem se stalo, že těsně před večeří popřeje hlava rodiny všem svým milovaným u stolu. Rituál nad štědrovečerní večeří s přejícími slovy, vytvoří silnou a příjemnou atmosféru večera, která nás všechny pojí a v níž se v našich dětech rodí nová láska k rituálům a tím i ke kořenům rodiny.

Read more

ČasOpis ALLfest 2018

ČasOpis ALLfest 2018 již ONLINE!
Společná tvorba, inspirativní rozhovory s osobnostmi ALLfestu 2018 k aktuálnímu tématu – Naplněný osobní a pracovní život.

Read more

Pohled do zrcadla trochu jinak

Kdo by neznal svou tvář a vzhled v odraze zrcadla. A přece není každý den stejný. Někdy jsou dny,kdy sami se sebou nejsme spokojeni. Bledé tváře a unavený pohled. Jindy se umíme upravit, vylepšit, nazdobit a hned je pohled na sebe radostnější. V zrcadle vidíme své fyzické kvality a rezervy, umíme je podceňovat i přeceňovat a stejně tak je dokáží na nás vidět a hodnotit i druzí. Naše fyzické tělo je ale vždy odrazem naší osobnosti. Osobnosti, která se celý život vyvíjí a roste jak fyzicky, tak psychicky a také duševně. Každá osobnost se vyvíjí jinak, jsme si hodně podobní, přitom v mnohém rozdílní, zkrátka každý jsme jiný typ.

„Ach jo“, povzdechne si 15-ti letá dívka při pohledu na sebe. V hlavě má mnoho přání i strachů. Chce být milována, přijímána, chce být úspěšná, touží po kráse a sebevědomí. Jak toho všeho dosáhne?

Věřím, že cesta je nelehká. Každá cesta k cíli potřebuje navigaci, jinak je život odkázán na pokus a omyl.

Jediným naším vnitřním kompasem je naše osobní strategie života, kterou všichni již od dětství v sobě tvoříme a neseme si jí sebou celý život, bohužel ale na nevědomé úrovni. Člověk se narodí s jistými přednastavenými dispozicemi. Následně od dětství prochází procesem výchovy, kdy si sebevědomí tvoří z prostředí, kde je více či méně přijímán, cítí se více či méně úspěšný a hodnotný. Pro dosažení lásky a vnitřního pocitu spokojenosti si proto vytvoří ve svém psychologickém systému určitou strategii. Chceme být milovaní a přijímaní? Jak toho dosáhnout? Tak tedy, zkusím být hodný a neodmlouvat. Nebo jinak, musím pomáhat druhým. Nebo ještě jinak, musím vždy vyhrávat a být nejlepší. Nefunguje to? Tak musím být tvrdý a vše si umět silou vydupat. Když ani tudy cesta nevede, je lepší být sám, uzavřít se a spolehnout se jen na sebe. Také mohu docílit pocitu, že svět je velmi tvrdý a přijmu, že ustupovat je normální. Nebo jinak, rozhodnu se nepodvolit se, volím svobodu a silnou potřebu volnosti, nenechám si diktovat. Tak, tohle se ti milá dívko stalo. Pověz, kterou strategii jsi vybrala ty? A víš teď jak s ní budeš po celý život zacházet? Zoufalství není na místě, ono se to stalo nám všem a je to vážení dobrá zpráva. Máme strategii života, jsme tedy jedineční, jsme každý dokonalý a báječný, jen to prosím vědět a umět používat. Neboť v průběhu života, kdy se vyloupneme z dětství a kráčíme již různými etapami dospělosti, není možné ve své strategii ustrnout a nerozvíjet jí. Ona chce růst, a rozvíjet se s námi, má velikou schopnost změny, stejně tak, jako naše tělo.

Psychologové tvrdí, že svou povahu nikdo změnit nemůže. To je pravda. Ale naše osobní strategie, můžete jí nazývat i moje já, moje já se potřebuje vyvíjet, nechce se měnit v někoho jiného. To ostatní říkají, „Buď jako Anička, ta se dobře učí a neodmlouvá.“ Nebo, „Proč nejsi jako bratr, podívej, jak je úspěšný“. „Chci, abys byl hodný, jako ostatní děti! “ Proč nechceš být jako otec, lékařem?“ Aha. Tak toto je přátelé také potřeba změny, ale asi ne vaše. Je to cizí potřeba a požaduje po vás, abyste byli někým jiným, nežli jste. Abyste byli cizí si sami sobě. Ale v tom vývoj osobní strategie vůbec nespočívá. Rozvoj osobní strategie cílí pouze na vaše vrozené a také následně vytvořené schopnosti, vaše individuální potřeby, možnosti a vaše touhy. Tak tedy, jak na to. Způsob určení typu není astrologického nebo numerologického charakteru. Spočívá v mnoha aspektech a nejlépe jej určíte s profesionálem na osobnostní rozvoj. Je to komplex psychických a fyzických projevů, spočívá nejenom v dotazníku, ale především v osobní konzultaci s klientem. Projevují se v ní i stresové faktory etap života a vyplývá z ní také rozvojová fáze osobnosti. Pro určení se také definuje, zda osobnost pracuje s energií břicha, srdce nebo hlavy. To je při naší cestě k rozvoji také velmi důležité. Každá strategie osobnosti – „typ“, má pak osobní repertoár kladně rozvojových a záporně stresových povahových vlastností, se kterými může dle své svobodné vůle zacházet. Vytváří si tak svoje životní radosti a starosti.

Osobnost s nastavenou sebereflexí ke svému typu, vědomě chápe potřeby svoje, ale i druhých. Vnímá jejich rozdílnost a rovnocennou důležitost. Je skutečným pozorovatelem přítomného okamžiku, ve kterém se manifestuje hra různých povah. Zvědoměním si svého typu člověk skutečně prozře a pochopí své jednání. Nesrovnává jej s ostatními, nemusí si připadat horší a ani se nepovyšuje. Nemá následně potřebu kompenzovat si své slabosti, neboť žádné skutečné slabosti nemá, vidí pojednou mnohem více možností. Díky tomu si nevytváří ani výčitky, protože se proti druhým a zároveň ani proti sobě nedopouští žádných křivd a násilí. Není totiž horších ani lepších mezi námi. Jsou jen lidé vědomi a tím schopni rozvíjet svou lidskou zralost a lidé nevědomí. A tím vzniká možná cesta. Cesta od: „Nevědomé – neschopnosti změny“. K: „Vědomé – neschopnosti změny“. Až k: “Vědomé – schopnosti změny“ a osobního rozvoje. Schopnost naší změny a osobního růstu může začínat u zrcadla. Ale hlavně začíná pohledem. Pohledem na sebe, do sebe a přáním být v souladu sám se sebou.

Malý test osobnosti:

  1. Představte si, že jste se svými kolegy nebo přáteli zataženi do náročné diskuse. Odcházíte z hovoru vyčerpáni a spontánně nejčastěji pronášíte jednu z těchto vět:
    1. Tohle budu ještě dlouho trávit.
    2. Tohle hned tak nerozdýchám.
    3. To mi fakt hlava nebere.
  2. Po náročném dni nebo úkolu vás nejčastěji:
    1. Bolí břicho, máte žaludeční potíže.
    2. Těžko se vám dýchá, míváte kašel. Vzdycháte.
    3. Bolí hlava nebo oblast očí.
  3. Máte před sebou skutečnou osobní výzvu, bojíte se nebo naopak velmi těšíte. Kde v těle máte nejsilnější pocit?
    1. Kručí mi v břiše, nebo mám naopak v žaludku chvění a motýlí křídla.
    2. Buší mi srdce a rychle dýchám.
    3. Nemám výrazný pocit, přemýšlím nad tím, co se stane.
  4. Co nejčastěji uděláte pod velkým tlakem, který na vás někdo vyvine?
    1. Dostanu vztek a rázně se ohradím slovy i gesty.
    2. Je mi smutno až do pláče, uteču nebo se odvrátím v slzách.
    3. Ustrnu a přemýšlím, jaké řešení zvolím a co nejrozumnějšího v dané chvíli udělám.
  5. Dostanete nečekaně lákavou nabídku, ale musíte se okamžitě rozhodnout. Jak se zachováte?
    1. Mám chuť to zkusit.
    2. Jsem nadšená/ný, cítím velké emoce a radost a okamžitě souhlasím.
    3. Musím dostat opravdu nějaký čas se rozumně rozhodnout.

Pakliže vaše odpovědi byli nejčastěji:

  1. Jste člověk břicha.
    Vaše energie, emoce a hnací motor se z největší části nachází v břiše. Vaše energetické palivo pro životní akci je fyzická síla, vztek, hněv, respekt, přesvědčení, cíle, řád, moc.
  2. Jste člověk srdce.
    Vaše energie, emoce a hnací motor se z největší části nachází v srdci. Vaše impulsy k aktivitě udávají pocity a city, vztahy, výjimečnost, nadšení, dramata, pýcha, závist, výkon, úspěch.
  3. Jste člověk hlavy.
    Vaše energie, emoce a hnací motor se z největší části nachází v hlavě. Váš podnět k aktivitě je strach, zvědavost, racionalizace, vizualizace, informace, zisk, samostatnost, svoboda.

Autor: Eva Tesařová

Read more