Kdo by neznal svou tvář a vzhled v odraze zrcadla. A přece není každý den stejný. Někdy jsou dny,kdy sami se sebou nejsme spokojeni. Bledé tváře a unavený pohled. Jindy se umíme upravit, vylepšit, nazdobit a hned je pohled na sebe radostnější. V zrcadle vidíme své fyzické kvality a rezervy, umíme je podceňovat i přeceňovat a stejně tak je dokáží na nás vidět a hodnotit i druzí. Naše fyzické tělo je ale vždy odrazem naší osobnosti. Osobnosti, která se celý život vyvíjí a roste jak fyzicky, tak psychicky a také duševně. Každá osobnost se vyvíjí jinak, jsme si hodně podobní, přitom v mnohém rozdílní, zkrátka každý jsme jiný typ.

„Ach jo“, povzdechne si 15-ti letá dívka při pohledu na sebe. V hlavě má mnoho přání i strachů. Chce být milována, přijímána, chce být úspěšná, touží po kráse a sebevědomí. Jak toho všeho dosáhne?

Věřím, že cesta je nelehká. Každá cesta k cíli potřebuje navigaci, jinak je život odkázán na pokus a omyl.

Jediným naším vnitřním kompasem je naše osobní strategie života, kterou všichni již od dětství v sobě tvoříme a neseme si jí sebou celý život, bohužel ale na nevědomé úrovni. Člověk se narodí s jistými přednastavenými dispozicemi. Následně od dětství prochází procesem výchovy, kdy si sebevědomí tvoří z prostředí, kde je více či méně přijímán, cítí se více či méně úspěšný a hodnotný. Pro dosažení lásky a vnitřního pocitu spokojenosti si proto vytvoří ve svém psychologickém systému určitou strategii. Chceme být milovaní a přijímaní? Jak toho dosáhnout? Tak tedy, zkusím být hodný a neodmlouvat. Nebo jinak, musím pomáhat druhým. Nebo ještě jinak, musím vždy vyhrávat a být nejlepší. Nefunguje to? Tak musím být tvrdý a vše si umět silou vydupat. Když ani tudy cesta nevede, je lepší být sám, uzavřít se a spolehnout se jen na sebe. Také mohu docílit pocitu, že svět je velmi tvrdý a přijmu, že ustupovat je normální. Nebo jinak, rozhodnu se nepodvolit se, volím svobodu a silnou potřebu volnosti, nenechám si diktovat. Tak, tohle se ti milá dívko stalo. Pověz, kterou strategii jsi vybrala ty? A víš teď jak s ní budeš po celý život zacházet? Zoufalství není na místě, ono se to stalo nám všem a je to vážení dobrá zpráva. Máme strategii života, jsme tedy jedineční, jsme každý dokonalý a báječný, jen to prosím vědět a umět používat. Neboť v průběhu života, kdy se vyloupneme z dětství a kráčíme již různými etapami dospělosti, není možné ve své strategii ustrnout a nerozvíjet jí. Ona chce růst, a rozvíjet se s námi, má velikou schopnost změny, stejně tak, jako naše tělo.

Psychologové tvrdí, že svou povahu nikdo změnit nemůže. To je pravda. Ale naše osobní strategie, můžete jí nazývat i moje já, moje já se potřebuje vyvíjet, nechce se měnit v někoho jiného. To ostatní říkají, „Buď jako Anička, ta se dobře učí a neodmlouvá.“ Nebo, „Proč nejsi jako bratr, podívej, jak je úspěšný“. „Chci, abys byl hodný, jako ostatní děti! “ Proč nechceš být jako otec, lékařem?“ Aha. Tak toto je přátelé také potřeba změny, ale asi ne vaše. Je to cizí potřeba a požaduje po vás, abyste byli někým jiným, nežli jste. Abyste byli cizí si sami sobě. Ale v tom vývoj osobní strategie vůbec nespočívá. Rozvoj osobní strategie cílí pouze na vaše vrozené a také následně vytvořené schopnosti, vaše individuální potřeby, možnosti a vaše touhy. Tak tedy, jak na to. Způsob určení typu není astrologického nebo numerologického charakteru. Spočívá v mnoha aspektech a nejlépe jej určíte s profesionálem na osobnostní rozvoj. Je to komplex psychických a fyzických projevů, spočívá nejenom v dotazníku, ale především v osobní konzultaci s klientem. Projevují se v ní i stresové faktory etap života a vyplývá z ní také rozvojová fáze osobnosti. Pro určení se také definuje, zda osobnost pracuje s energií břicha, srdce nebo hlavy. To je při naší cestě k rozvoji také velmi důležité. Každá strategie osobnosti – „typ“, má pak osobní repertoár kladně rozvojových a záporně stresových povahových vlastností, se kterými může dle své svobodné vůle zacházet. Vytváří si tak svoje životní radosti a starosti.

Osobnost s nastavenou sebereflexí ke svému typu, vědomě chápe potřeby svoje, ale i druhých. Vnímá jejich rozdílnost a rovnocennou důležitost. Je skutečným pozorovatelem přítomného okamžiku, ve kterém se manifestuje hra různých povah. Zvědoměním si svého typu člověk skutečně prozře a pochopí své jednání. Nesrovnává jej s ostatními, nemusí si připadat horší a ani se nepovyšuje. Nemá následně potřebu kompenzovat si své slabosti, neboť žádné skutečné slabosti nemá, vidí pojednou mnohem více možností. Díky tomu si nevytváří ani výčitky, protože se proti druhým a zároveň ani proti sobě nedopouští žádných křivd a násilí. Není totiž horších ani lepších mezi námi. Jsou jen lidé vědomi a tím schopni rozvíjet svou lidskou zralost a lidé nevědomí. A tím vzniká možná cesta. Cesta od: „Nevědomé – neschopnosti změny“. K: „Vědomé – neschopnosti změny“. Až k: “Vědomé – schopnosti změny“ a osobního rozvoje. Schopnost naší změny a osobního růstu může začínat u zrcadla. Ale hlavně začíná pohledem. Pohledem na sebe, do sebe a přáním být v souladu sám se sebou.

1. Představte si, že jste se svými kolegy nebo přáteli zataženi do náročné diskuse. Odcházíte z hovoru vyčerpáni a spontánně nejčastěji pronášíte jednu z těchto vět:
   1. Tohle budu ještě dlouho trávit.
   2. Tohle hned tak nerozdýchám.
   3. To mi fakt hlava nebere.
2. Po náročném dni nebo úkolu vás nejčastěji:
   1. Bolí břicho, máte žaludeční potíže.
   2. Těžko se vám dýchá, míváte kašel. Vzdycháte.
   3. Bolí hlava nebo oblast očí.
3. Máte před sebou skutečnou osobní výzvu, bojíte se nebo naopak velmi těšíte. Kde v těle máte nejsilnější pocit?
   1. Kručí mi v břiše, nebo mám naopak v žaludku chvění a motýlí křídla.
   2. Buší mi srdce a rychle dýchám.
   3. Nemám výrazný pocit, přemýšlím nad tím, co se stane.
4. Co nejčastěji uděláte pod velkým tlakem, který na vás někdo vyvine?
   1. Dostanu vztek a rázně se ohradím slovy i gesty.
   2. Je mi smutno až do pláče, uteču nebo se odvrátím v slzách.
   3. Ustrnu a přemýšlím, jaké řešení zvolím a co nejrozumnějšího v dané chvíli udělám.
5. Dostanete nečekaně lákavou nabídku, ale musíte se okamžitě rozhodnout. Jak se zachováte?
   1. Mám chuť to zkusit.
   2. Jsem nadšená/ný, cítím velké emoce a radost a okamžitě souhlasím.
   3. Musím dostat opravdu nějaký čas se rozumně rozhodnout.

1. Jste člověk břicha.
   Vaše energie, emoce a hnací motor se z největší části nachází v břiše. Vaše energetické palivo pro životní akci je fyzická síla, vztek, hněv, respekt, přesvědčení, cíle, řád, moc.
2. Jste člověk srdce.
   Vaše energie, emoce a hnací motor se z největší části nachází v srdci. Vaše impulsy k aktivitě udávají pocity a city, vztahy, výjimečnost, nadšení, dramata, pýcha, závist, výkon, úspěch.
3. Jste člověk hlavy.
   Vaše energie, emoce a hnací motor se z největší části nachází v hlavě. Váš podnět k aktivitě je strach, zvědavost, racionalizace, vizualizace, informace, zisk, samostatnost, svoboda.

Autor: Eva Tesařová